vytiskni stránkuNaším revírem je Oldřichov, naše tempo je setří.
Psí život s Ájou
11.08.12 Jarní pohár ČPSK
Dlužím, článek o dni, který mi udělal obrovskou radost, takže sice pozdě, ale přece :-)
1. května 2012 nás čekal Jarní pohár ČPSK. Můj tatínek, má v tento krásný den narozeniny a my jsme mu s Arinkou potřebovaly udělat radost, ale tak velkou jsme teda nečekaly. Takže hezky popořádku.
Den před zkouškou jsme šly s Bárou a Arinkou brzy spát, protože jsme věděly, že nás čeká náročný den. Ráno jsme se rozloučily s táborem Kynologického kurzu v Peruci a jely směr novým zážitkům. Jarní pohár se konal v honitbách MS Roztoky a Honebního společenstva Velké Přílepy.
Byla jsem hodně nervózní a přála si, aby už byla zkouška za námi. Po pár minutách to všechno začalo… Najednou jsem stála v řadě a slyším hlavního rozhodčího MUDr. V. Novotného jak nás všechny vítá na Jarním poháru Českého pointer a setter klubu a mě došlo, že se z toho už nevyvlíknu, že přišel čas zkusit jak Arinka maká, že není kam utéct a schovat se!
Psů nastoupilo celkem 21, takže se vytvořily tři skupiny po sedmi. Při losování jsem vytáhla č. 20 a vedle mě stojící Monika s Arinky bráškou Alwinem si přála být ve stejné skupině, což se jí po pár vteřinách vyplnilo, protože na ní padlo číslo 19. Rozhodčími naší III. skupiny byli František Švec a Vladimír Kůrka.
Odjely jsme na pole naší skupiny a čekaly až na nás přijde řada. Byla jsem opravdu hodně nervózní, chodila jsem sem a tam, pamatuju si, že Bára mi pořád dokola říkala ať si sednu a uklidním se :-) Čekání bylo dlouhé, byly jsme až předposlední a moje nervozita pořád stoupala.
Nikdo nemá rád prohry, ale já přísahám, že jsem tam šla s tím, že si to zkusíme, že musíme do sebe nasát atmosféru zkoušek a příští rok to zkusíme už naostro. Já opravdu počítala s tím, že to buď neuděláme a nebo s minimálním počtem bodů na III.cenu.
Přišla na nás konečně řada a moc nám nepřidal fakt, že bráška Alwin po chvilce hledání odstoupil. Přicházím doprostřed pole, jen tak tak ze sebe vykoktám, že gordonsetr Aquila z Wenytry je připravená a po vyzvání rozhodčích jdem na to. Pak už to mělo strašně rychlý spád… cvaknutí karabiny, povel Arince HLEDEJ a tiše chodit polem a navádět ji kde má hledat. Arinka krásně hledala a já se nestačila divit kde vzala tolik energie v tak velkém vedru. Na zvěř pořád ne a ne narazit. Bylo mi z toho smutno a zároveň přiznávám, že se ve mně objevil vztek a v duchu jsem si zakřičela: „doprčic prosím alespoň jeden kus bažanta, slepice cokoliv!“ Pár vteřin na to Arinka vystavuje zajíce!! Uvědomila jsem si, že je to první zajíc, kterého Arinka viděla, vystavila. V našich honitbách zajíce totiž nemáme. Arinka po chvíli za zajícem vyrazila, nezbývalo nic jiného než zapískat povel Ke mně! a doufat, že ta moje černá kráska nezklame. Opravdu nezklamala, Arinka na povel okamžitě zareagovala, přiběhla a přede mně si sedla. Pochvala Ari, otáčka na rozhodčí, povel od nich, že máme ještě čas na další hledání, které jsme tedy dál celé beze zbytku využily, avšak na další zvěř už nenarazily. Máte to za sebou.
Verdikt rozhodčích? Temperamentní hledání, vytrvalé po celou dobu běhu, ne zcela ve stylu plemene, dobrý kontakt s vůdcem. V polovině běhu vystavuje zajíce, krátce postupuje. Po vyvstání srstnaté zvěře ji hlasitě pronásleduje, avšak na povel se vrací.
Arinka složila Jarní pohár v I. ceně s celkovým počtem 191 bodů. Nos 4 !!!
Bára se směje, Arinka se směje a já tomu dlouho nemůžu uvěřit. Zkouška nám chyběla ke splnění Českého šampiona a zároveň nám chyběla na chovnost. Arinko my jsme to spolu dokázaly, jsi šikulka!
Bylo hodně velké vedro, až mi těch našich čtyřnohých přátel bylo líto a právě asi tím vedrem 11 psů u zkoušky bohužel neobstáli či odstoupili, 8 ji zvládli v I. ceně a my mezi nimi :-), 1 pes ve II.ceně a 1 pes ve III.ceně.
Po příjezdu domů, jsme všichni oslavili nejen tatínkovy narozeniny, ale také Arinčinu zkoušku.
Je to moje první složená zkouška se psem a já si jí budu pamatovat napořád. Ari je minimálně pro mě výjimečný pes, nejenže mi odpouští všechny moje chyby, ale ona mě pořád překvapuje, zatím stále tahá z packy nějaký Esa o kterých nemám ani tušení.
Arinko děkuju Ti za složení Jarního poháru, a za každou pusu co mi vrážíš, za každé vrtění ocásku, protože vím, že se máš fajn a to je pro náš společný život to nejdůležitější.
Jak už bylo několikrát řečeno, neumím se psy pracovat, nemám respekt, moji psi mě berou jako sobě rovnou, mám to prostě takhle v životě nastavený a nezměním to. Vše co pro mě pes dělá, dělá protože chce, nikoli proto, že ho k tomu nutím. Někdo může namítat, že je to špatně, ale mě to tak vyhovuje…u Arinky stoprocentně.
Na ten dobrý kontakt s vůdcem jsem hrdá - rozená myslivecká kynoložka Ája :-))
Čtvrtek, 21. listopad 2024