Arina z Polabeckých luk
*5.5.1999 +8.10.2009

Já jsem se s první Arinkou bohužel neznala, ale Ája mi všechno vyprávěla, takže pěkně od začátku...

Psalo se léto roku 1999 a Áje bylo 18 let, měla čerstvě po maturitě a Arinka byla její "dárek". Krásné štěňátko gordonsetra. O tomhle plemeni neměla ani tušení a když si pro ní do Poděbrad přijeli, tak věděla, že to bude velké přátelství. Byla překrásná. Všichni kolem štěňátka celé prázdniny lítali a bláznili, aby měla všechno co správný pejsek do života má mít. Nejdřív si Ája myslela, že bude tzv. "bouďák", jenže přece nenechá takové malé štěňátko samotné venku v kotci. Takže padla věta: "Arinko budeš doma a až si na nás zvykneš tak teprve půjdeš ven do boudy". Arinka rostla a rostla a nic. Bouda se nekonala a kotce už jsou dávno zbourané : Arinka byla členem rodiny a tak měla právo být tam, kde chtěla. A že to uměla, potvůrka jedna. Krásně se totiž naučila otvírat dveře. Jen jí zapomněli naučit, jak je za sebou zavírat :-)

Pak přišel "pubertální" věk, začal výcvik a plánování jaký že to bude lovecky upotřebitelný pejsek. Každou neděli Arinka chodila na myslivnu. Tam se jí moc líbilo, vždyť byla psem loveckým.

V prvním roce jejího života ale přišel šok - nevyléčitelná nemoc jménem epilepsie. Léčba spočívala v každodenním podávání léků, aby se záchvaty omezili na minimum. Taky se hodně musela omezit její zátěž. Proběhlo smíření, že Arinka nebude lovecky upotřebitelný hafan. Nemohla mít ani štěňátka. Arinka milovala celou svou rodinu. Její povaha byla úžasná. Byla hodně moc hodným, milým a poslušným mazlíkem s moudrým pohledem.

Arinka i Ája o 10 let zestárly a bohužel psí život není tak dlouhý jako lidský. Dne 8.10.2009 Arinka navždy odešla do svého psího nebe... Dožila se krásných 10 let 5 měsíců a 3 dnů.

Na Arinku Ája nikdy nezapomene a v jejím srdci bude NAPOŘÁD.

Čtvrtek, 21. listopad 2024

správa webu