vytiskni stránkuNaším revírem je Oldřichov, naše tempo je setří.
Psí život s Ájou
04.06.12 Kynologický kurz ČPSK v Peruci 2012
Všechno to začalo loni na podzim, kdy jsem si řekla, že už bych měla s Ari začít konečně něco dělat a ne o tom jen "kecat". Tím „něco“ měl být lovecký výcvik. A jak jsem tak přemýšlela, jak na to, tak mě napadl Kynologický kurz našeho Českého pointer a setter klubu.
Přemluvila jsem mojí neteř Báru, aby jela se mnou. Přihlásila jsem nás, těšila se a 28.4.2012 v sobotu jsme vyrazily směr Peruc. Zabydlely jsme se v chatce č. 9 a okukovaly okolí, Arinka si zamířila k chatce č. 11 kde na ní jukla krásná irská setřice jménem Abby a v tom okamžiku Arinka rozhodla o tom, kdo budou naši noví přátelé...
Po omrknutí tábora byl nástup na kterém se sešli všichni účastníci kurzu. Rozdělili jsme se do skupinek a protože jsme s Ari toužily jít cvičit na pole, k úplným začátečníkům jsme se nezařadily. Hned vedle nás v řadě stál pán s fenkou pointra jménem Jackie. Do naší skupiny se ještě zařadily holky s irčankou Abbynkou z chatky č. 11, pak pán s irčankou Jenny a další účastníci kurzu, kteří nás v tuto chvíli až tak nezajímají, neboť mezi hlavní hrdiny tohoto příběhu prostě nepatří :-)
Výcvikáře naší skupiny pro tento den dělal Libor Mašek. Nebylo na co čekat, jeli jsme na pole. Libor nám vysvětlil co a jak. Jako první šla na řadu Arinka. Podivně mi bylo, už jen při představě, že honím Arinku, která honí zvěř po polích u Klapý. Zatímco já začátečník v poli, Ari hned věděla, co má dělat, narazila na bažanta a krásně ho vystavila, sice za ním vyrazila, ale na píšťalku se vrátila. Hurá, chtělo se mi křičet, neutekla, bažanta vystavila, na píšťalku se vrátila. Šikovná holka! Celá skupinka se vystřídala v hledání, zatímco jeden byl na poli, my ostatní jsme si povídali především o našich psech a bylo nám fajn.
Vrátili jsme se do tábora na oběd a protože bylo odpoledne vedro a na poli by psi nespíš padli a my také, nastal čas na přednášku F. Švece o výkladu Zkušebních řádů. Na pole jsme se vrátili až k večeru. Ari tentokrát na zvěř nenarazila, ale v poli hledala moc hezky a já se tak nějak přestávala bát, že mi vezme čáru. Po příjezdu do tábora na nás čekala večeře a pak další přednáška a promítání tentokrát od MUDr. Novotného na téma Polní práce. Po přednášce jsme s Bárou a Ari padly do postele a okamžitě usnuly.
Další den na pole naše skupinka vyrazila už v 6 hodin ráno, kvůli vedru a opět jsme zkoušeli hledání tentokrát s námi jako výcvikář byl Roman Sedláček. Nedaleko pole byl rybník, kde jsme vždy naše psy po práci v poli koupali a osvěžovali, protože bylo velmi velké vedro.
V naší skupince jsme se skamarádili hlavně s Abbyovými a panem Jackie. Dlouho jsme ve skupince totiž nevěděli jak se navzájem jmenujeme a tak holky z chatky č. 11 byli Abbyovými, a kluk s pointrem pan Jackie a já s Bárou pochopitelně Arinkovi.
Čas neúprosně letěl a spoustu času jsme trávili v polích, na místech, kde práce naše psy bavila. V neděli odpoledne proběhla přednáška našeho poradce chovu pro gordonsetry Ing. Šonky. Večer ještě táborák a před námi byl poslední den kurzu.
Ráno jsme opět vyrazili všichni na pole, tentokrát s výcvikáři Vlaďkou Dvořákovou a Romanem Sedláčkem. Výcvikáři vzali na pole vrhačky na zvěř a koroptve, které dávali postupně do vrhaček a každý pes tak měl možnost najít zvěř. Rozhodla jsem se, že Ari nepůjde na koroptev z vrhačky, ale že si počkáme až koroptví holky budou hezky v poli volně. Je rozdíl mezi bažantem divokým a tudíž létacím a koroptví odchovanou v kleci takže „málolítací“, Ari by se určitě pustila po chudince „málolítající“ a vyjevéné z vrhačky a to nesmím dopustit. Moc hezky jsem to vymyslela, ale né vždy se všechno podaří tak, jak má, kór když vůdce nevěří svému psu, ale hezky popořádku, protože na takové trapné zážitky se opravdu jen tak nezapomíná.
Koroptve už byly v poli vypuštěné a všichni pejskové co měli zvěř ve vrhačkách si je krásně vystavili a tak jsme byly na řadě my s Ari. Vlaďka Dvořáková šla s námi, Roman Sedláček vše natáčel na kameru. Vypustila jsem Ari a dala povel ke hledání, Arinka hledala a po pár minutách vystavovala, jenže já viděla, že vystavuje u vrhačky, která už byla prázdná, takže jsem myslela, že tam nic nemá a prostě jsem jí nevěřila! Otočila jsem se na Vlaďku co mám jakože dělat, když ten pes tam nic nemá a Vlaďka nechápala proč k Arince neběžím, tak jsem se tedy dala do běhu a koukala jsem před vystavující Arinku, že tam ta koroptev opravdu je! Jenže to už bylo příliš pozdě, Arinka koroptev vyrazila a nenapadlo jí v tu chvíli nic jiného než za tou „málolétající mrchou“ běžet. Arinka koroptvičku doběhla a s chutí lovce prachsprostě zakousla! V tu chvíli mi bylo opravdu trapně a Arinka spokojeně vrtěla ocáskem nad svým umem rychlého běhu a úspěšného lovu. Popadla jsem mrtvou koroptev, Ari uvázala na vodítko a připadala jsem si jako největší idiot na světě, neboť jsem NEVĚŘILA SVÉMU PSU, kdybych věřila a šla hned, jak Ari vystavovala, koroptev mohla žít.
Ostatní ze skupiny z toho měli srandu, Arinka dobrý pocit z lovu a já mám výčitky svědomí ještě dnes :-)
Od této chvíle Arince věřím. Ve všem, neboť jedna trapná zkušenost mi stačila. Můj pes neumí lhát, teď už to vím.
V pondělí večer proběhlo loučení s Abbyovými, kteří už museli odjet domů. My s Ari a pan Jackie jsme ještě zůstávali do druhého dne, protože v úterý ráno 1.května 2012 nás čekal Jarní pohár ČPSK, ale ten si zaslouží svůj článek, protože to byl den, kdy mi Arinka změnila život…
Kurz byl moc fajn a děkuju hlavně Abbyovým (Verče, Julii a Abbynce) a samozřejmě taky panu Jackiemu (Jirkovi a Jackie) a také mojí neteři Báře, které jsme pracovním názvem říkali "podržpes" :-) za moc hezky prožitý prodloužený víkend se spoustou srandy a dobré lidské i psí nálady. Doufám, že se příští rok naše banda zase sejde minimálně v takovém počtu jako loni. Byla nám čest se s vámi poznat, kamarádi :-)
Ještě jednou děkujeme, byly jste skvělý parťáci!
Ája s Arinkou
Čtvrtek, 21. listopad 2024