Psí život s Ájou

18.10.09 Zvykám si

Všechno je pro mně nový a tak si zvykám. Můžu s jistotou říct, že si na oplátku celá rodina zvyká na mě. Už se začínám rozkoukávat a nejsem žádnej svatoušek. Nechci se mazlit, chci si hrát, chci svojí rodinu okusovat, hrát na honěnou a smát se. Prostě bláznit tak, jak se na setra patří.
Jenže jsem zjistila, že Ája chodí do práce, takže si se mnou pořád hrát nemůže. Říkala jsem, že by si měla v práci zajistit mateřskou psí dovolenou, to by bylo prima. Škoda, že to nejde. Každý ráno se vzbudíme a ona mě předá o patro výš k tatínkovi. Ten mě celý den hlídá než se Ája vrátí z práce. Mám ho ráda, sice mi nedovolí všechno jako panička, ale je super. Má se mnou svatou trpělivost. Představte si, že kdykoliv mě zavolá a já příjdu, má pro mě piškot. Mňam. Nedávno jsem zjistila, že piškoty má ukrytý ve vestě v kapse. Když byla vesta s touhle kouzelnou kapsou na židli, tak jsem tam ponořila hlavu a pořádně si pošmákla. Od tý doby si páníček na kouzelnou kapsu dává větší pozor.
Áji mamču Alču taky zbožňuju. Je expertka přes papání a to já moc ráda. Ája sice tvrdí, že mě všichni mají ládovat pouze granulkama, ale mamča mi dává krom granulí masíčko, vajíčko a jiné dobroty a taky je pořád veselá. To já moc ráda, když jsou lidi veselý.
Viki zatím moc veselá není, píšu zatím, protože vím, že veselá bude. Nikdo přece nemůže odolat, tak rozvernýmu štěňátku jako jsem já. Myslím, že přijde doba, kdy budeme s Viki nerozlučná dvojka.
Pořád doma objevuju nějaký novinky. Zrovna včera nahoře u Alči, si to štráduju k misce a vidím, že vedle mojí misky leží salát. Ježiš co je to za rodinu, proč mají na zemi salát? Hmm, že by byl pro mě? Popadla jsem tedy salát a utíkala do obýváku, je to moje oblíbený místo. Kdykoliv si jdu do mističky něco vzít, odnesu si to do obýváku, tam si na tom pošmáknu a zase peláším k misce pro další porci. Tak si tak pochutnávám na salátu a spíš si s ním hraju než abych ho žrala a najednou se na mě řítí obluda. Má čtyři nohy, hlavu, ocásek ale pejsek to není! Je tvrdá. Má totiž krunýř. Kdo jsi? povídám a už vyzývám zvířátko ke hře. Štěkám a chňapu po něm packou je to legrace. Pak mi Alča vysvětlila, že to je želva a že si se mnou těžko bude hrát. Aha takže ten salát byl vlastně pro želvu, napadne mě. Vůbec mi nevadí, že si se mnou nebude želva hrát, já si pohraju s ní a je to :o) Po pár minutách mě čekal bonus. Máme želvy dvě. No to je paráda přátelé. Takové želví duo není vůbec k zahození.
Taky mě vzali k panu veterináři, cesta byla hrůza. Já to cestování strašně špatně snáším. Celou dobu jsem slintala, špatně mi bylo a stěžovala si Vikince, která jela s náma, jak je to strašný. Pan doktor se na mě podíval, pohladil mě a naočkoval s tím, že mám 5.11. přijít znova. Cože? To mám zase jet autem? Mě je ale špatně, nemám ráda ty drnci, špatně to snáším. Pane doktore já nepřijedu. Na důkaz toho, že mě do auta už nikdo nedostane jsem cestou domů Áje poblinkala kabelku. Zvykám si na všechno kromě auta, blééé.

---

---

jít zpět

Čtvrtek, 21. listopad 2024

správa webu