vytiskni stránkuNaším revírem je Oldřichov, naše tempo je setří.
Psí život s Ájou
30.10.10 Pohádka
Milé děti (hlavně Aničko, Pufíčku, Moniko a Matěji), za sedmero horami a sedmero řekami se nachází víska jménem Oldřichov. V této krásné vesničce stojí starý dům a v něm bydlí veselí lidé a s nimi ještě o něco veselejší psiska, z nichž jedno jsem já, Arinka z Wenytry a moje moudrá kámoška Viktorie z Krzáku. Dnes vám budu povídat o tragikomedii jménem „Sraz Wenytráků vrhu A“
Uspořádat sraz „Áček“ napadlo mojí chovatelku Moniku, což je velmi chvályhodné a ještě chvályhodnější je, že vymyslela uspořádat tu krásnost u nás. Moje hodná panička Ája si nejdřív myslela, že se Monika zbláznila, ale nakonec jí nezbývalo nic jiného, než pod nátlakem souhlasit :o)
Byl pátek 22.10.2010 16.hodin 4 minuty a 26 vteřin a u nás před domem se objevila moje chovatelská rodinka ve složení:
Terrášek - můj úžasný tatínek
Basco - můj levý strejda, ale já ho beru jako by byl pravej :o)
Anabell neboli Anička - moje poslušná sestřička
Alwínek neboli Puf - můj roztomilý bráška
Monika - moje drsná chovatelka
Matěj - udivený páníček Aničky
Mohla bych se tady rozpovídat o tom, jak byli všichni psi vypuštěni z auta k nám na zahradu, jak jsem se s nimi krásně přivítala atd., ale myslím, že postačí když řeknu: kamarádi, byla to upřímná vítačka jako hrom! Ti se slabší povahou by řekli, že to bylo velmi dojemné :-)
Jestli vám ukápla slza štěstí tak jí utřete, protože se šlo na veselou procházku k naší vodní nádrži Barbora. Tam jsme si všichni krásně zaběhali a někteří jedinci milující vodu, i zařádili ve vodě. Potom jsme šupajdili naproti Pepovi a Terezce. Jestli se ptáte kdo je Pepa, tak to je můj oblíbený dvounožec a Terezka, tu také respektuji, je to totiž dravec – káně Harisova. Terezka umí krásně poslouchat, možná víc než celá naše „černá gordonsetří banda“. Budete se divit, ale ona na písknutí přiletí k Pepovi. Je to holka šikovná. Ale jde z ní respekt, takže si všechna psiska od ní držela odstup. Zamířili jsme domů, kde na nás čekali mamka s taťkou a Vikinkou. Společně jsme se nemohli dočkat příjezdu mojí ségry Abi ze Slovenska.
Netrvalo dlouho a proběhlo vítání s mojí úžasnou sestřičkou Abigail a jejími páníky Taťianou a Braňom. Je super, že přijeli z takové dálky, jen proto, aby prožili pár dní mezi námi.
Druhý den ráno jsme vyrazili na procházku, prý abychom se mi hafani trochu unavili a mohli mezi zvířátka v oboře. Zvířátka půjdou mezi zvířátka, no to bude parádička, máme se na co těšit. Po procházce jsme vyrazili do obory Dvojhradí ve Mstišově. Abychom cestu zjednodušili, nacpali nás všechny tedy kromě Vikinky do jednoho velkého autíčka, které pilotovala Ája a to za neustálého Mončino a Matějovo stěžování na styl jízdy. Musím se Áji zastat, protože kdyby Ája jela nehezky, tak bych se poblinkala, ale já pouze slintala jak bernardýn, takže protest Wenytráků byl okamžitě zamítnut. V oboře na nás čekalo spoustu zvířátek, přes lišky, divoká prasátka, koně, daňky až po jeleny a všichni jsme si procházku po oboře náramně užili.
To psaní mne nějak unavilo, tak musím napsat: TO BE CONTINUE :o)
Čtvrtek, 21. listopad 2024