vytiskni stránkuNaším revírem je Oldřichov, naše tempo je setří.
Psí život s Ájou
23.10.13 ForDuch
V sobotu 21.9.2013 se konal již druhý ročník našeho oblíbeného branného závodu ForDuch a my jsme si ho nemohly nechat ujít…
Dopoledne jsme se všichni čtyři (já, mamka, Arinka a Fíbí) povinně na procházce pořádně proběhaly, abychom se mohly odpoledne na ForDucha řádně soustředit. Setrařům nemusím vysvětlovat, že s nevyběhaným, neunaveným a tudíž divokým setrem by se závodit dalo velmi obtížně :-) a pro naše psí holky to platí dvojnásob!
Po procházce a lehkém obědě jsme vyrazily směr Duchcov. Závodníci se pomalu shromaždovali a dobrá nálada panovala na celém cvičáku. Následoval nástup týmů a start. Já jsem startovala s Arinkou a naše maminka s Fíbinkou.
Stanovišť bylo celkem 11, ale vezmeme to hezky popořádku:
1. Látkový tunel – do něj jsme se s Arinkou vřítily a obě získaly plný počet bodů.
2. Hod granátem na cíl – 5 pokusů třemi granáty, takže bylo nutné, aby dva granáty Arinka přiaportovala. Tady jsme neměly problém, až na to, že jsem jeden cíl minula :-)
3. Plížení oslepeného psovoda – tady jsme s Arinkou trošičku ztratily směr cílu, za viníka byla označena Arinka, protože ta na rozdíl ode mě na cestu viděla a neupozornila :-)
4. Střelba ze vzduchovky na panáčky – vzhledem k tomu, že můj tatínek je myslivec a můj přítel taktéž, bylo by hodně smutné kdybych se netrefila. Takže jsem zdárně trefila všech 5 panáčků 5ti náboji. Jen Arinky odložení bylo vtipné, neboť sice měla povel „lehni a zůstaň“ ale jako lovecký pes po každé ráně ze vzduchovky bleskurychle vyběhla připravená „uloveného bažanta“ přiaportovat :-)
5. Prkénkový slalom – na tomhle stanovišti si hodně lidí prkénky přišláplo svého pejska :-) Ovšem my s Arinkou jsme kužely s prkénky na nohách prokličkovaly bez úrazu a za plný počet bodů.
6. Odběr moči – tato disciplína byla nad naše síly. Stiskem stehen bylo nutné vyvinout tlak na plastovou láhev naplněnou vodou a proud „moči“ směřovat do připraveného kelímku umístěného v určité vzdálenosti. Ze začátku jsem nebyla schopná se do toho kelímku strefit. Ani velmi hlasité povzbuzování od Vlaďky, která měla toto stanoviště na starosti nám nepomohlo. Takže jsme se musely spokojit s pouhými 6ti body. Škoda.
7. Sběr psích… - tady jsme zase naopak zabodovaly. S Arinkou na vodítku jsem musela levou rukou sbírat pingpongové míčky do igelitového pytlíku. Arinka dokonce dostala body navíc za to, že mi aktivně pomáhala. Šikulka moje!
8. Zóna ozónové díry – zde bylo nutné použít ochranných prostředků proti slunci při návštěvě pláže, takže jsme na sebe s Arinkou navlíkly klobouk, brýle, čepici, opalovací krémy, slunečník, lehátko, no prostě co nejvíc „krámů“ a odnesly je na „pláž“. Čím více věcí, tím více bodů. Ovšem byl zde i tým, kterému až tak na bodech nezáleželo…mám na mysli velmi vtipný tým, což byla naše maminka s Fíbinkou… Mamka koukla na celou tu hromadu věcí, vzala do ruky časopis a prohlásila: „My s Fíbinkou chodíme na pláž pouze s časopisem“. :-)
9. Vysílačka - psovod se psem byl vyslán do přikázaného směru a na povel „stůj“ museli oba lehnout. To jsme s Arinkou taky hezky zmákly, je vidět že „daun“ se hodí nejen na poli.
10. Běh smrti – vyskoč, podlez, přelez, přežij na překážkách. Tady jsme také neměly problém.
11. Hledání ForDucha – nejtěžší úkol. Tím kde bude Forduch schovaný jsem se zabývala již týden před startem a jelikož závody pořádala moje ségra a jako jediná věděla kde je ForDuch schovaný, neustále jsem jí otravovala o nápovědu, avšak vždycky se záporným výsledkem, že nemám podvádět a že mi nic neřekne.
Takže hezky bez nápovědy jsme po zdárném dokončení všech stanovišť společně s Arinkou prolezly celý cvičák skrz na skrz a ForDucha prostě ne a ne najít. Poté jsme si daly pauzu od hledání a šly splnit bonusovou disciplínu – Zámecký běh. Teprve pak mě to trklo – na každém stanovišti jsou uvedeny číslice, copak asi znamenají? Jakožto milovník geocachingu jsem odhalila Cézarovu šifru a protože jsem soutěživá holka Forducha za 50 bodů jsem prostě najít musela a našla! Hurá!!!
S Arinkou jsme se umístily na krásném 2.místě. Naše maminka s Fíbinkou byly na místě posledním a myslím, že ostatní závodníci za to byli rádi :-) A já si nesmírně vážím toho, že si mamka zazávodila s námi. Málokterá maminka by dokázala to, co ona. Pohled na to jak s Fíbinkou lezou do a z tunelu je nezapomenutelný.
Po závodech se mi mamka svěřila, že jí bolí nožičky, já se podívala na zem a zjistila jsem, že naše maminka celý závod zvládla s botami na podpatcích! Vysvětlovat jí, že si měla vzít tenisky v tu chvíli vůbec nemělo smysl :-)
Holky (maminko, Arinko a Fíbinko) děkuju, že jsme spolu prožily opět krásný den a vím, že jich bude ještě hodně :-)
Sestro Lenko, Tobě děkuju za to, že každý rok pro nás všechny tenhle parádní závod pořádáš, vím, že je s tím spousty práce a nikdy se nezavděčíš všem, ale my jsme si ho rozhodně užily a moc se těšíme na další ročník a doufáme, že zase budeme na bedně!
Čtvrtek, 21. listopad 2024