Naším revírem je Oldřichov, naše tempo je setří.
Co na to Viki
10.12.10 Přípravy na vánoce aneb jak to vidí Viki
Jak to vím, že brzo budou Vánoce? No protože mamča začala šílet s uklízením, navěsila na okna světýlka, teda hezký to je, ale jíst se to nedá. Už aby začala péct cukroví, ale prý je ještě čas. Když jsem u toho vánočního cukroví, tuhle jsme si s mamčou četly časopis „Pes přítel člověka“ a tam vám tentokrát byly recepty na vánoční cukroví pro pejsky. No jen jsem slyšela „vezmi deset vajec, kilo jater, půl kila ovesných vloček“ a už jsem letěla k lednici pro vejce. No ale mělo to ještě pokračování: “rozemeleme játra a vločky, rozšleháme vejce, uděláme těstíčko, nandáme na plech a dáme do trouby“. Prý jsou to výživné sušenky pro pejsky, no nevím, jestli mamču uštěkám na upečení. Když tak vám potom štěknu jaké to bylo.
Páníček se chechtal jak s Arinkou slintáme a řekl nám, že se psího cukroví nedočkáme, že nám mamča koupí akorát tak pytlík piškotů. Ach jo, asi má pravdu.
Pořád padá sníh, přesněji řečeno hodně sněhu, brodíme se na zahrádce až po bříška a to jsme ještě nedávno na procházce vesele proháněly slepičky na trávníčku. Sníh máme s Arčí moc rády, válíme se v něm a dovádíme jako blázni.
Taky jsme nedávno byly u pana veterináře, má novou pomocnici - paní veterinářku a je moc hodňoučká. Mazlí se s náma a říká nám, jaká jsme krásná psiska. Je fakt dobrá, ani jsem píchnutí necítila a že já jsem docela rozmazlená. Bylo tam hodně lidiček a ještě více zvířátek. Arinka měla zábavu, vedle ní měla paní krabičku a v ní živého králíčka. Arinka ještě králíčka neviděla, tak celou dobu seděla, nos zabořený v krabičce a nasávala nové pachy. Potom mi to doma vyprávěla, oni nás totiž teď vezli páníci na očkování jednotlivě, protože Ája se zdržela v práci a mamča si na nás obě najednou netroufla. Věděla, že bysme jí provedly nějakou kulišárnu :o)
Když jsem čekala v čekárně, tak nevím proč se lidé smáli, když jsem si sedla mamče na klín, no co podlaha je z dlaždiček a dost studená. Bylo tam dost koček, takže jsem byla držena docela nakrátko. Ona mamča ví své, i když o mně říká, jak jsem kamarádská a že bych ničemu živému neublížila.
Tak se mějte předvánočně fajn, já se těším až naši vyrazí na vánoční koncert a nechají nás zase s Arinkou samotné doma, budeme si číst nebo se podíváme mamče na kosmetiku jako vloni, no co myslíte? Kdo uhodne, má u mne žvýkací kost, co si Arinka posledně uložila do košíku prádla připraveného na žehlení. Ještě, že kost vypadla a panička si nevšimla. To když jsem si já schovala do košíku rohlík, to bylo řečí.
Všem zdar a nám s Arčí zdary dva, protože jsme zatím moc hodňoučké setřice :o)
Čtvrtek, 21. listopad 2024