vytiskni stránkuNaším revírem je Oldřichov, naše tempo je setří.
Co na to Viki
29.07.10 U nás se pořád něco děje
Představte si, že u nás na zahradě teď není ani chvilka klidu. Taťka staví jakési překážky na cvičení psů a já doufám, že nebude cvičit nás… Takovou divnou kládu, která se, když jsem si na ní vlezla, houpala, no fuj. Cizí lidi nám vozí na dvoreček trámky a prkna. Každý voní jinak a s Arinkou ňucháme pachy lidí i jejich pejsků. Občas se nám podaří nějaké prkénko nebo trámek uzmout a uklidit ho tak, že páníček hledá a hledá:o)
Teď, začal stloukat na zahradě boudičky, ale ať jsem počítala, jak jsem počítala, tak ty boudy jsou tři a jsou spojené. Ups, že by to bylo pro Arinku, Alču a pro mně? Včera jsem si dokonce jednu vyzkoušela. Voněla dřevem, bylo tam dost místa, ale když začal taťka povídat, že udělá ještě dvířka, tak jsem se přímo zarazila. Že by nás tam zavíral ?! To snad ne. Potom přišla Lenka a vysvětlila, že jsou to odkládací kotce a až budou hotovy, tak je odveze na cvičák. A protože jsme s Arinkou prý hodně pomáhaly při jejich výrobě, tak nás na cvičák vezme také.
Jak to Arinka slyšela, že pojedeme na výlet, okamžitě někam letěla a přinesla si katalog, který dostala panička ráno poštou, ale když viděla, že jsou tam akorát oblečky pro lidi a ne pro nás pejsky, ze vzteku ho rozškubala tak, že mamča když se vrátila od vody, půl hodiny lítala po zahrádce a sbírala kousky papíru. Nooo alespoň měla rozcvičku před spaním. Ale nové obojky by nám teda pořídit mohla, zdá se mi, že už jsou nám nějaké malé. Na závěr se nabízí otázka: zda se ty naše obojky zmenšily nebo my s Arčou rosteme? Dobře, přiznávám, že já ve svých 10 letech rostu leda tak do šířky :o)
Setrům zdar!
Čtvrtek, 21. listopad 2024