Co na to Fibie

17.07.13 Maminčin pohled na naší rodinu, kde mají hlavní slovo setři

Život s našimi psy se s trochou nadsázky dá rozdělit do tří okruhů z nichž každý má své kouzlo.

Domácí pohoda:

Našim setrům patří celý dům, takže s námi spí v posteli, válí se na gauči a Fíbinka je schopna si občas k nám způsobně sednout na židli v kuchyni a jíst z přiděleného talířku třeba bábovku :-) V každé místnosti se nachází plyšová kachna a někdy mám pocit, že mám dvě malé dětičky (po sobě neuklízející si spoustu hraček).

Má milovaná zahrada je soustavně ničena a je mi jasné, že od našich psisek můžu očekávat cokoliv. Fíbinka mi s radostí přinese kytici růžiček, kterou jsem před hodinou položila Vikince na hrobeček. Asi jsem se zdála Fíbince moc smutná, tak se mě snažila rozveselit, když nepomohla uslintaná pusa. Vím, že má svou paničku ráda a dává mi to najevo každý den, nejlépe když sedím venku v proutěném (zatím odolném) křesle, začtená do knížky, vedle mám kávu a najednou mi rozdivočená Fíbí přistane v klíně – hrnek letí, knížka letí, a to je výzva pro Arinku, která se na mě taktéž vrhne jen proto, že je čas si hrát, prostě blázinec.


Procházky:

Procházky nás všechny baví a i když je po cestě jediná louže, vždycky mají holky vymyšlený stejný scénář: v okamžiku, kdy s Ájou míjíme louži prosviští Fíbí a protože ještě nejsme dost od blátíčka, rozeběhne se Arčí a prolítne kolem nás také. Potom se obě zastaví a jako by hodnotily svoji práci, svými pohledy se nám snaží sdělit, něco ve smyslu: „no holky vy vypadáte, bláto máte až ve vlasech, co jste dělaly?„ Při venčení nesmíme zapomenout na koupání, to mají setří slečny moc rády, takže na břehu rybníka jsme štěkáním vybízeny házet aporty, dokud nás to nepřestane bavit.

Procházky jsou báječné, když se smíříte s tím, že celou procházku si Vás zlatíčko hlídá a když přicházíme k autu u myslivny a nahlas si povzdechnu, že bych si dala kávičku,tak Fíbinka mizí v dálce… někdy mám pocit, že mi jí letí domů uvařit. Stojíme, hulákáme, pískáme, slibujeme, že dostane na zadek a poté se přiřítí s výrazem „holky, jsem ráda, že jsem vás našla, kde se couráte“, následuje salto do auta s výrazem, že se tedy už může odjet.


Výstavy:

Na psí výstavy se naše holky vždycky těší a my s nimi. Mám ráda lidi okolo setrů, je s nimi psina, všichni jsme tak trošičku praštění vystavovatelé :-) Myslím si, že všichni pejsci si zaslouží výborné ohodnocení a páníčkové výbornou s hvězdičkou. Akorát nesnáším takové ty „zvláštní jedince“, kteří stojí u výstavního kruhu a když se zrovna určitý pejsek moc nepředvede, tak ho zkritizují a až někdy působí jako by měli radost z cizích neúspěchů. To jsem jednou měla na jedné výstavě chuť jedné paní chovatelce „vletět do drdolu“ :-) naše Arčí chodila nic moc, prostě neměla den, tak se moc nepředvedla a komentář této „chovatelky“ u kruhu mě doslova dostal do varu. Je to už několik měsíců a ještě mě vztek nepřešel. Ale stejně se těším na další výstavy vím, že budu chvilku smutná když to nevyjde.
Mám radost z každého úspěchu – a to i těch cizích - vlastně nejsou cizí, jsme všichni jedna setří rodina. Vím, co dá práce připravit pejska na výstavu, proto bych i vystavujícím pokud to nejsou profesionálové, dávala ceny za odvahu.

Těším se na další setkání na výstavách a užívejte léto, hlavně se mějte všichni sluníčkově – naši setříci si zaslouží mít pohodové páníky!

---

---

jít zpět

Čtvrtek, 21. listopad 2024

správa webu