Psí život s Ájou

01.11.11 Naše třetí výstava

1.10.2011 se konala v Litoměřicích krajská výstava, při které měl ČPSK klubovou výstavu, bez zadání titulu klubový vítěz. Blížila se uzávěrka příhlášek a já si pohrávala s myšlenkou, že to do třetice zkusíme i když jsem se na druhé výstavě dušovala, že už končíme. Přihláška byla odeslána a tak 14 dní před výstavou jsme se téměř každý den s Ari navzájem „trápily“ za domem na louce s postojem a běháním v našem imaginárním kruhu :-)
Říká se, do třetice všeho dobrýho, takže jsme v sobotu 1.10.2011 vyrazili, tentokrát ve složení: nerozlučná dvojka já a Ari, maminka a podařilo se nám přemluvit i tatínka.
Pohledem do katalogu jsem zjistila, že ve třídě otevřené s námi bude v kruhu Inka z Želečky. Nebudu to protahovat, znáte to, stres a čekání…
Nejsem věřící, ale než jsem šla s Ari do kruhu podívala jsem se do nebe a poprosila našeho dědu, ať nám to dneska dobře dopadne. Děda nám totiž dva měsíce po tom co jsme si pořidili Arinku do nebe odešel… Miloval naše setříky, taky moje bláznivý nápady a mne častokrát nazýval vichřicí, možná právě proto je mým plemenem setr, taky vítr... :-)
V kruhu jsme zúročily náš trénink a pan rozhodčí Hejda nám dal V1 CAC, nejlepší fena, když to říkal, tak přísahám, že kdyby tam nebyli ostatní lidé rozbrečela bych se radostí. Tentokrát to vyšlo i s třešničkou na dortu a my museli počkat na odpoledne, kdy se běhalo o krajského vítěze. Celá naše rodinka si tuhle výstavu užila až do samého konce a odvezli jsme si první Arinčinu medaily a pohár.

Vím, že pro někoho výstavy nejsou důležité a pro někoho zase CAC nic moc není, ano jsou i větší úspěchy z výstav, ale mě „psíamatércevčemkoliv“ se splnil sen, opravdu a nikdo mi tuhle radost nevezme a s odstupem času můžu říct, že tohle datum si budu pamatovat navždy.

P.S. pro Arinku:

Děkuji Ti Arinko, za radost, kterou mi přináší naše soužití, jsou chvíle, kdy bych tě radostí oblízla jako to často děláváš ty mě i když bych tě občas nakopla do zadku :-)
Děkuji Ti Arinko, za to, že tě můžu pozorovat při pobíhání v lukách s rozesmátou tlamou a neustále vrtícím ocáskem, protože není hezčí podívaná!
Děkuji ti Arinko, za nespoutanost a stále veselou náladu a hlavně za to, že jsi součást mého veselého života a že mi plníš sny, stejně jako děda…

---

---

jít zpět

Pátek, 26. duben 2024

správa webu