Naším revírem je Oldřichov, naše tempo je setří.

Psí život s Ájou

16.11.09 Vůně ostružin

Pomáhám s domácností. Práce by se měla dělit, takže já jsem si vzala za svý vyndavání nádobí z myčky. Vždycky začínám s okusováním koše na příbory a příborů samotných a než se dostanu k větším kouskům nádobí, tak mi to před nosem vždycky někdo vyndá. Musím být asi rychlejší. Taky ráda "pomáhám" při vytírání či luxování. Při luxování koušu šňůru a Ája má děs v očích a huláká přes hluk vysavače "fuj je to, elektřina tam je, ty kozo malá". Jenže já dělám jakože neslyším, ten vysavač strašně řve přece. A taky už chci tu schovanou elektřinu vidět!
Vytírání to je taky dobrá věc. Je mi jedno jestli mopíkem nebo hadrem, já nic nepreferuju. Je to zábava, všude bublinky... a když už jsme u těch bublinek. Našla jsem nahoře u mamky lahvičku, na které bylo napsáno "koupel na nohy s vůní ostružiny. Broukla jsem na Viki, jestli ví, jak voní ostružina a ona na to, že je to vůně ovocná či co. A protože jsem psisko zvědavý, tak jsem lahvičku otevřela. Ty jo, to byla vůně.... Obsah se vylil na koberec, byl rozšlapán po koberci v obýváku a tvořily se náramný bublinky podobné těm, když se u nás vytírá. Vůně se linula celým bytem. Až si toho mamča všimla. Cosi zabručela, popadla mě a šlo se do vany. Ale že mi ty nožky krásně voněly po ostružinách, to se musí nechat. Měla jsem krásně měkké polštářky na tlapkách a bylo to příjemné. Někdy si to budu muset zopakovat. Mrknu co za vůni máme dole v bytě my s Ájou.




jít zpět

Pátek, 29. březen 2024

správa webu