vytiskni stránkuNaším revírem je Oldřichov, naše tempo je setří.
Psí život s Ájou
06.11.09 Uspaný kocour
Poctivě trénuju jízdu autem a tak jsme začátkem listopadu s klidem a bez zvracení, pouze s umírněným slintáním jely k panu veterináři na poslední dávku očkování - jednu malou píchavou do boku. Jenže ta moje Ája si ještě usmyslela, že mě nechá i očipovat. Občas má ta moje panička nápady opravdu blbé, né-li přímo pitomé, a tak jí to naše mamča Alča společně s panem doktorem přímo v ordinaci rozmluvili. Uffff, oddechla jsem si! Údajně by to pro mně bylo bolestivé, takže ještě počkáme.... teda nevím na co, protože jestli si tady všichni myslí, že příště mě to bude bolet míň, tak to teda vážně nevím... Pan doktor mě naočkoval a ještě si s Ájou a mamkou Alčou chvilku popovídal. Načež vešel do čekárny, kde popadl krásného britského modrého kocoura a položil ho vedle mně na stůl se slovy: "Nebojte se, ona na něj nepůjde, když je uspaný". Chudáka malého modrého čekala kastrace. No, a tak tam vedle mě ten kocourek ležel a spokojeně chrupal a my už byly na odchodu. Pan doktor si zatím připravoval injekci s tím, že vyjde před ordinaci do auta, kde na něj čeká jakýsi velikánský pes, který se bojí ordinace. Takže místo, aby pes šel za doktorem, musel doktor za psem. Někdy to taky zkusím usmlouvat. Načež se naše mamča Alča úplně zhrozila a říká: "Ty, a co ten kocourek? Nemám ho tady pohlídat, když půjdeš ven?!" Pan doktor se na mamču Alču zcela vážně podíval a říká: Ne to nebude nutné, ten kocour opravdu nikam neuteče!" A tak vycházejíc z ordinace jsme se všichni prskali smíchy. Alča má někdy trochu zvláštní úvahy Těžko říct, co si čekající pacienti v čekárně mysleli o řehtajícím se zvěrolékaři, dvou bláznivých ženských a jedné malé setřici.
Čtvrtek, 25. duben 2024