Naším revírem je Oldřichov, naše tempo je setří.

Psí život s Ájou

25.10.09 Jízda autem

Protože jízdu v autě fakt špatně snáším Ája rozhodla, že se musím naučit jezdit v autě, aniž bych blinkala. Vůbec se mi nechtělo, ale ona mě popadla a dala do svýho autíčka. Docela se mi líbilo, má totiž stejnou barvu jako já a jak jsem tak vypozorovala, tak Ája jízdu autem zbožňuje. Ach jo, to budou muka. Ájo budeš hodně naštvaná když poblinkám ten slušivý autokobereček s kytkami na kterej si mě položila? Doporučuju dát pode mě hadr pokud možno co nejdřív. Hadr byl pode mě nacpán a tak jsme vyrazily a povídaly si. Ája říkala, že mě odveze na moc hezké místo, kde se mi bude líbit. Cestou jsem trochu slintala, ale nepoblinkala se uf. „Jsme tu“ zaznělo od volantu a tak jsme vystoupily. Čekal tam na nás Áji taťka, který mě přivítal a prozradil, že jsem na myslivně. Moc se mi tam líbilo, lítala jsem sem a tam. Pak jsme všichni šli ke krmelci dát zvířátkům dobroty a já čuchala všechny ty nádherný pachy kolem. U myslivny je pro mě ráj, moc se mi tu líbilo. Určitě se sem budeme vracet.
Od té doby trénujeme jízdu autem, je mi špatně čím dál míň, přišla jsem na to, že v autě je nejlepší dát si šlofíka. Takový spánek při vrnění motoru není vůbec špatnej.
Taky už mám svoje vodítko a obojek, chodíme na procházky, který jsou super. Vůbec mi nevadí, že jsem na vodítku. Až z toho byla Ája překvapená jak hezky ťapkám. Jóó procházky, ty budu milovat.




jít zpět

Čtvrtek, 28. březen 2024

správa webu