Psí život s Ájou

09.10.09 Nový domov

Byl pátek večer a já si jako vždycky hrála a dováděla s mými sourozenci pod dozorem maminky Arwenky, tatínka Terráška a strejdy Basca. Najednou k nám přijela návštěva. Všichni jsme jí přivítali jak se na gordonsetry patří a hned slupli piškoty co nám přivezli. Moje chovatelka Monika si s návštěvou povídala, a tak jsem si zase šla hrát.
Po chvíli nás Monika všechny zavolala domů. Pozorovala jsem návštěvu jak s Monikou ještě cosi probírají. Trošku jsem se nabumbala mlíčka od maminky a pak mě Monča popadla, hladila mě a šla ven i s návštěvou. Myslela jsem, že zamávám návštěvě a zase půjdu k mamince, ale najednou mně návštěva čapla do náručí, nasedli se mnou do auta a jeli neznámo kam. Maminkóóó, kam mě vezou?! Já chci domů, pištěla jsem, ale bylo mi to k ničemu. Cesta to byla strašná, cizí lidi, cizí auto, do toho všeho tma. Špatně mi bylo, moc špatně a tak jsem se cestou třikrát poblinkala. Všechny jsem si v autě pěkně očuchala a poznala se tak se smutnou Ájou, s její mamčou, tatínkem a ségrou Lenkou. Áji mamča mi celou cestu něco vyprávěla a hladila mě. Po nějaké době konečně auto zastavilo a já si oddechla, že už mi nebude blbě. Ája mě vysadila z auta před jakýmsi domem a řekla: „Tohle je tvůj nový domov“. Nový domov? Jak nový domov? Já nechci nový domov, já chci maminku! Ale ta byla bůhvíkde. Potom mě představili Viki, devítileté anglické setřici. Jůů super, alespoň tady budu mít kámošku, i když se na mě teda moc přátelsky netvářila. Dali mi napapat a protože už bylo pozdě a já byla unavená s cesty, šly jsme s Ájou spát. Byla na mě strašně hodná, vyprávěla mi, proč je tak smutná, že její desetiletá gordonsetřice Arinka, včera prý odešla do psího nebíčka. Jak jsem tak poslouchala a poslouchala tak jsem usnula. Ráno jsem si očuchala a proběhla zahrádku a celý dům a řekla si, že můj nový domov je vlastně bezva. Od té doby žiju psí život s Ájou…

---

---

jít zpět

Středa, 24. duben 2024

správa webu