vytiskni stránkuNaším revírem je Oldřichov, naše tempo je setří.
Psí život s Ájou
02.08.10 Víkend se smečkou z Wenytry
Bylo slunečné páteční odpoledne a já se těšila, až se mi Ája vrátí z práce a půjdeme se proběhnout a zaplavat si. Vůbec jsem netušila, že má pro mě překvapení ve formě super víkendu s celou smečkou z Wenytry!
Hurá! Štěkala jsem radostí, když přijeli. Postupně jsem se přivítala s maminkou Arwenkou, tatínkem Terráškem, strejdou Bascem, sestřičkou Anabell a bratříčkem Alwinem a taky s jejich páníkama, Mončou a Mattym. Jo, jo, počítáte dobře i s Viki nás hafanů bylo celkem sedm a to už je dost slušné číslo :o)
Po krátkém občerstvení jsme všichni vyrazili k naší vodní nádrži Barbora, kde Wenytráci nevěřili vlastním očím. Jasně, u nás je krásně, my víme…Monice a Mattymu jsem ukázala, jaký jsem ve vodě dravec. Až z toho byli překvapení s jakou chtivostí a elánem skáču do vody a nosím aport. Okamžitě se shodli na tom, že tuhle krásnou vlastnost mám po tatínkovi Terráškovi. Po dokonalém vyblbnutí ve vodě jsme se vydali na procházku. Večer páníci grilovali a povídali si a my jsme řádili na zahradě a postupně odpadávali a usínali. Jak jsem vám byla v opojení, že mám tady mojí psí rodinu, tak jsem šla v noci spinkat s nima…
V sobotu ráno jsme vyrazili do honitby a trénovali rákos, klid před střelbou, aport ve vodě a další činnosti v lovecké kynologii. Po obědě si naše paničky usmyslily, že mě a Viki ostříhají.
Nejdřív šla na řadu Viki a můžu vám říct, že se jí to vůbec nelíbilo a mě taky ne, ale dalo se to vydržet. Teď jsme ostříhané jako správné setřice a moc nám to sluší.
Odpoledne jsme všichni směřovali k myslivně a opět proběhl trénink poslušnosti a jiné blbiny. Musím říct, že jsem se hodně zlepšila v chůzi u Ájino nohy. Vlastně je to trochu jinak, zlepšila se Ája. Je na mě moc měkká a já toho využívám, ale jak se zdá, tak už to prokoukla.
Jakmile poleví, polevím taky :o)
V neděli ráno jsme vyrazili na louku hledat bažantí slepičku, kterou nám tam šikovně schoval Matty. Musím zaštěkat, že jsme byli ten nejlepší tým setrů pod sluncem a celý víkend jsme si všichni užili, jak my chlupáči, tak naši dvounožci. Nejde se nezmínit o Mattym, to byla kapitola sama pro sebe. On se totiž každou chvíli nad něčem udivoval a rozplýval, ať to byla louka pod horami, pták letící nad polem, mraveniště či obyčejný bodlák. Totální údiv však přišel v okamžiku, kdy Pepa přinesl jestřába a Matty si mohl nasadil sokolnickou rukavici a vyfotit se…
Víkend utekl jako voda a nastal čas loučení… Takže pac a pusu Wenytráci, však se nevidíme naposled.
Nakonec velké poděkování od Áji a Arinky:
Wenytráci děkujeme, že jste nás navštívili a doufáme, že se zase sejdeme, jste moc fajn.
Maminko a tatínku děkujeme za veškerou péči, servis a pevné nervy, které Vám stále utužujeme :o) Máme Vás moc rádi.
Pepíčku děkujeme, že jsi nás nejen o tomto víkendu s celou smečkou dovezl všude tam, kam jsme si jen vzpomněli, také děkujeme za střelbu a především za čas, který nám věnuješ, jsme rádi, že tě máme.
Pátek, 26. duben 2024