Naším revírem je Oldřichov, naše tempo je setří.
Psí život s Ájou
01.06.10 Operace a všechno kolem
Asi vás zajímá, jak proběhla operace a všechno kolem. V první řadě musím konstatovat, že Ája je srab. K panu doktorovi se mnou odmítla jet, bála se totiž víc než já. Tak jsem musela vzít za vděk mamčou a taťkou. Dá rozum, že ne mými, nýbrž Áji rodiči. Stále špatně snáším cestování, takže si asi dovedete představit, jak je mi v autě ouvej. Neustále slintám jak bernardýn. Nejraději bych všude chodila pěšky. Moje rodina to pořád nechce pochopit. Cestu jsem tedy jakžtakž přetrpěla, bylo večer kolem 21. hodiny a my šli na to :o)
Nejdříve mně pan doktor přivítal, zvážil a dal mi injekci na uspání. Ostatní si pamatuji pouze z vyprávění… Prý jsem v pohodě usnula, pan doktor si vzal taťku jako asistenta k operaci a mojí bouli mi odoperoval „natotata“. Prý to byla otázka několika málo minut. Pak už jen zašít mojí chytrou hlavičku a převézt mně domů, kde jsem se probudila. Bylo mi blbě, hodně blbě. Jó narkóza, to je věc. Uf.
Doma jsem dostala trošku masíčka a plácla jsem s sebou na gauč. Když jsem se ráno probudila, už mi bylo o něco lépe, ale pořád jsem ještě nebyla fit. Druhý den mi na krk nasadili plastový límec a bylo mi vysvětleno, že je to kvůli tomu, abych si neroztrhala stehy. No co vám budu štěkat, ten límec je věc děsná. Jen si to zkuste dát si na krk plastovou hrůzu, která vám vadí ve výhledu, vidíte pouze dopředu. Do stran ani náhodou a špatně se s ním leží. Drbat se člověk, teda vlastně pes :o) nemůže a že ta jizva svědila, mrška. Ale musím říct, že se o mně moje rodinka hezky starala, i když jsem jim dávala pěkně co proto. Pořád jsem je totiž tím límcem bouchala, když jsem kolem nich pobíhala, ha, ha. A jak mi bylo čím dál tím lépe, tak jsem čím dál tím více zlobila. Na procházkách jsem, pobíhajíc mezi stromy, do každého druhého vrazila s tajným přáním, ten zatracený límec rozbít, zničit, sundat. Avšak nikdy se mi to nepovedlo.
Po deseti dnech mi doma stehy vyndali, tudíž mi konečně byl sundán i ten strašný límec. Hurá, štěkala jsem radostí jako blázen. Nakonec se musím pochlubit, že bez té boule vypadám lépe, jsem prostě ještě krásnější fešanda :o)
Úterý, 10. prosinec 2024