Naším revírem je Oldřichov, naše tempo je setří.

Co na to Viki

05.12.09 Vzpomínky

Jednou večer, když malá šla spát s Ájou mi Alča vyprávěla, že když jsem u nás doma ještě nebyla, tak tam pobíhalo šest 6 malých špiců, 4 černé fenečky, jeden hnědý pejsek a jedna hnědá pejska, na dvoře tehdy sídlil moudrý pes Baryk, který měl tatínka vlčáka a maminku kolii, v kotcích, které už páneček stihl zbourat (stejně tam byl jenom nepořádek :o) sídlila vlčí špicka Dara a miláček naše pointřička Mája. A bylo u nás veselo ještě více než teď s Arinkou, protože všechny fenečky měly postupně štěňátka a jak je panička vypočítávala, tak jsem usnula. Ale asi jich bylo dost a dost, jezdilo se na výstavy, a prostě náš dům byl plný psů a štěňat a hlavně dobré nálady. To až potom jsme zbyly akorát s Arinkou první, ale nemyslete si, i když Arinka I. byla dáma, taky dovedla Alču pořádně načuřit. Milovala čisťounké deky na sedačce, takže pokud tam byl jen flíček nebo trošku špíny, hned jí chytla do mordy, teda deku, na Alču si netroufla, i když musím říct, že od toho nebyla někdy dost daleko, a šup s ní na zem.
A Alča už tenkrát před mnoha a mnoha lety, teda pro mě, uměla občas u veterinářů zazářit, když mi vyprávěla, jak čekala štěňátka Arinka špic. Kryla jí, černou špicku s hnědým špicem, a tak na rentgenu, když jí pan veterinář řekl, že bude mít jenom jedno štěně, její první otázka byla: „A jakou bude mít barvu? …a pan doktor si jen tiše povzdechl a trpně podotkl, že barevný rentgen na veterině nemají… Takže vidíte, že stáří u naší Alči rozumu nepřidá, i když ona o sobě pořád tvrdí, že je nižšího středního věku.
Setrům zdar a nám zvlášť.




jít zpět

Pátek, 15. listopad 2019

správa webu