Naším revírem je Oldřichov, naše tempo je setří.

Co na to Viki

28.12.09 Vánoce

Tak jsem prožila své první vánoce s malou Arinkou. A že to byla psina všech psin. Začalo to odchodem páníčků na adventní koncert, teda netušila jsem, jak Arčí miluje kosmetiku. Probrala paničce úplně všechny krémy, odnosila všechny lahvičky, kelímky a tubičky, které při přenosu stačila prokousat, takže nakonec skončily v koši, a když se mamča s páníčkem vrátili z kostela, to bylo řevu! Mamča teda hlavně hledala svůj drahý krém proti vráskám a ječela nad půllitrovou, úplně zdevastovanou lahví pleťové vody, která prý funguje hlavně proti stresu. Teda já nevím, ale možná by si jí měla začít kupovat rovnou po barelech. Když má nás! To páneček byl nad věcí. Většinu rozkousaných lahviček posbíral a vyházel do koše a paničce poradil, že její kelímky budou nejspíše na pohovce nebo třeba za ní, tak ať neječí a podívá se. Kelímky se našly a byl klid. Relativní. Druhý den nás opět nechali doma a odjeli si sami – venku mráz a nepohoda, psa by nevyhnal – takže jsme s Arčí dělaly živé potahy na sedačce. Ale ten návrat – copak já, já si klidně četla poslední vydání detektivky od Agáthy Christie, ale naše malá začala luštit křížovky v Překvapení a protože jí to moc nešlo, tak ten časopis nejspíš ze vzteku rozškubala. A pak začala číst se mnou. Po návratu mamča začala ječet jako siréna, až přilítla Alice, co se nám všem chuděrám vlastně stalo. A když viděla tu spoušť, udělala mamče kávičku a vytáhla vysavač. Teda dodnes jsem nepochopila, jak se může knížka vejít do vysavače.
A už tu byl štědrý den, ráno vycházka, odpoledne vycházka, asi abychom se pořádně utahaly. Chacha! A byla večeře a rozsvícený stromeček a dárečky... a hlavně dárečky pro nás! Když bylo všem rozdáno, zjistila Arčí, že pod stromečkem ještě něco zbylo, tak to šla raději ještě znovu zkontrolovat…
Byly to dárky pro naší Lenku s rodinou, kteří dorazili až za hodinu. Vůbec, ale vůbec jim nevadilo, že mají dárky trošičku pomuchlané a okousané. Největším dárkem pro Arčínku byly velké barevné a hodně šustivé papíry, které ta malá potvora odtahala do mamči postele. Asi aby se ta naše panička mohla zabalit.
Ale, hlavně že jsme přežily bez bolení bříška a byla psina. V neděli po svátcích rodina odjela a mě nechali samotnou doma. To byl klid. Večer, když se vrátili, tak mi mamča vyprávěla, jak se potkali s rodinou Arčinky, a jak tam byly i jiní setři a setřice a dokonce i jeden pointr a jaká to byla pěkná nedělní povánoční vycházka v Hostivařském lese. Sice nevím, proč do lesa jeli až do Prahy, když ho máme hned za domem, ale malá se prý v autě poblinkala jenom jednou, tak to asi byl nějaký „jízdový trénink“. Příště jedu taky! Tak Vám všem do toho Nového roku přeju hodně zdraví a hodně a hodně psiny. Vaše Viki




jít zpět

Pátek, 15. listopad 2019

správa webu