Co na to Fibie

11.04.12 Třetí týden v novém domově

Lidičkové, vůbec nemám na nic čas, neumíte si představit, co má takové štěně jako já za důležitou práci od doby kdy ráno otevře očička, protáhne svoje chlupaté tělíčko a jde škodit. Rostu jako z vody, včera jsem byla zase půjčovat knížky v místní knihovně, ale protože to tam už znám, tak jsem spinkala pod stolem u paničky a návštěvníků jsem si nevšímala. Doma jsem objevila krásnou proutěnou sedačku, teda ta se kouše, akorát dneska ráno se panička rozhodla jí přemístit na skříň v ložnici, opravdu teda nevím jak na té skříni bude na štokrlátku sedět. Jinak mě mají všichni rádi, s paničkou jezdím autíčkem i na nákupy. Už jsem byla dokonce v práci, to vám byla psina, věčně mě někde honila pod stolem a říkala: „Fíbí fuj, to jsou kabely k počítačům“. No přežila jsem, ona taky, ale od té doby chodím raději s páníčkem na fotbalové hřiště, uklízím kabiny (páníček má veliký smeták a já si na něj sednu a zametáme), staráme se o trávník, prostě s veškerou prací mu ráda pomůžu, občas jsem tak zmakaná, že padnu a spinkám. Páníček říká, že když spím, tak jsem ta nejhodnější holka, kterou zná :-)

Doma jsem objevila divné zvíře, je to maličké, má to čtyři nožičky, a dokáže se to schovat tak, že nevidím ani nožky ani hlavičku. Panička k mojí misce položila salát, no myslela jsem, že je to můj druhý chod, ale najednou Vám přišlo tohle zvířátko a začalo ten salát jíst, chvíli jsem se o něj s ním tahala, pak přišla panička a říkala – Fibie to je želva (po našem slovensky korytňačka :o) ). V zápětí přišla ještě jedna a ta už není taková, že by si dala salátek vzít. Pořádně mě kousla do pacinky, joj to jsem naříkala, až se přišla Viki podívat co se děje. Pak mi Vikinka vysvětlila, že tahle želva je u mojí paničky už nějakých třicet let, to je prý víc než si umím představit a protože je maličká, tak se naučila kousat, aby jí nikdo neubližoval. Viki mi vyprávěla, že o vánočních svátcích se želva záhadně objevila u páníků v posteli a celá rodina luštila záhadu jak se želva do postele dostala. Mamka tvrdila, že se určitě zamotala do peřin a poté jí tam nevědomky při ustýlání nechala, taťka zase rozvíjel teorii, že v tom má určitě prsty naše Arinka a Ája namítala, že Ari by nikdy želvu neaportovala. Viki se u vyprávění tak záhadně smála, takže bůhví jestli tu želvu do postele nenastrčila ona. Na mně to naštěstí hodit nemůžou, v té době jsem ještě byla u své maminky v bříšku.

O velikonoční pondělí k nám přijela na návštěvu Vlaďka se svojí smečkou, teda lidi, to byl fofr, na zahradě jsme všichni řádili jak vichřice a to nás tam bylo „jenom“ 6 pejsků. Jack mě pořád válel po zemi a já všem ukázala jak umím perfektně kotrmelce a přemety. Naučila jsem se prolézat tunelem na agility a vůbec mi nevadily dokonce dva spojené. Všichni ze mě měli velikou radost jaká jsem šikovná a já měla radost, že všichni mají radost. Tyhle tunely má naše Lenča na cvičáku, taky tam budu chodit, už se moc těším na školku pro štěňátka.

Mějte se prima, jdeme s Arinkou škodit na zahrádku, máme tam hromádku pilin a potřebujeme je roznosit než je páníci uklidí.

Setrům zdar Vaše Fíbí

---

---

jít zpět

Pátek, 19. duben 2024

správa webu