Naším revírem je Oldřichov, naše tempo je setří.

Co na to Fibie

10.07.14 Vzpomínka...

Včera večer jsem trošku vzpomínala na Viktorii z Krzáku, bylo by jí už nebo vlastně teprve 14 let.
Byla prvním anglickým setrem v naší rodině. Nebyla výstavní ani lovecky upotřebitelná, ale byla moje oddaná kamarádka, kam jsem se v baráku hnula byla se mnou. Ostatní členové naší rodiny mě vždy našli podle vrtícího se ocásku mojí holčičky, trpělivě čekala před koupelnou až se vykoupu, lehávala před sporákem v kuchyni čekajíc až dovařím a vždy se těšila na naše dlouhé procházky a byla hlavní hlídačkou našeho domu. Dávala o sobě hodně hlasitě vědět, když se jí někdo za plotem nelíbil. Dokázala srovnat i velkou smečku z Wenytry když k nám přijeli na návštěvu. Dodnes si pamatuji, jak jsme přišli z procházky, Viktorka si vyskočila na veliký gauč v obýváku a přísně se dívala… všichni gordoni včetně naší Arinky zalehli na podlahu a Vikinku velmi respektovali :-)

Občas mám na procházkách pocit, že mě Viktorka doprovází, dává na mně pozor a každou chvíli přece musí z toho lesa vyletět paničce do náruče…

Holčičko moje, moc mi chybíš.
Tvoje panička Alča

PS: Fíbinka nenápadně začíná být šéfem naší smečky a já vím, že ty sis to přála :-) 




jít zpět

Neděle, 20. říjen 2019

správa webu