vytiskni stránkuNaším revírem je Oldřichov, naše tempo je setří.
Co na to Fibie
18.10.12 Moje první stříhání
Tak Vám musím štěknout jak jsme s Arčí prožily neděli, ráno šla Arinka s páníčkem k myslivcům, já s Alčou lítat k Barboře, musela jsem si paničku více hlídat, protože byla ještě tma, ale to mi vůbec nevadí. Odpoledne nás Ája vzala na velkou procházku, teda všechny tři, i Alču a tam jsme se vyřádily a údajně jsme se měly i pořádně unavit, ale kdo se setry žije, ví, že jen tak nás nic pořádně neunaví. Potom jsme jely na výlet, teda výlet nám holky slibovaly a co z toho nakonec vypadlo, no očička jsem měla vykulený ještě v pondělí!
Přijely jsme do velkého města, všude hodně aut a lidí a veliké domy, do jednoho domu jsme vešly a tam vám bylo schodů, uvítala nás teta a její setr Tonda. Chvíli jsem si hrála s Tondou a potom mě Arinka s Ájou opustily, prý jdou běhat do parku a začalo to.
Prý jsem už velká holka a nutně potřebuji ostříhat. Maminko nééééé, to bude určitě bolet, já jsem ještě nikdy stříhat nebyla a ani nechci, Alčo přece mě v tom nenecháš. No nechala a ještě mě ta moje proradná panička držela a slibovala na zadek, i když já vím, že akorát slibuje, ale nikdy nenaplácá, jak říká páníček „ to je potom výchova“ :-)
Ale teta byla moc hodná, svatou trpělivost se mnou měla a říkala mi: „panenko drž, budeš krásná“, no škubala jsem se tak, že teta i Alča byly zpocené jak myši, ale potom mi začala panička vyprávět o dvou setřicích, které se nerady stříhaly a umývaly a jednou přišly z procházky a měly pacičky obalené bahnem a tak naštvaly paničku, že se s nimi ani nehádala a neprala a nechala je být. Oběma blátíčko na tlapičkách ztvrdlo a nemohly ani chodit, a jak prý potom rády rovnou z procházky chodily do koupelny se osprchovat. Když jim dlouhá srst mezi prsty v zimě zmrzla, tak se nechaly i klidně ostříhat, jak jim to bylo nepříjemné. Pohádky od paničky poslouchám moc ráda.
Když jsem byla napůl ostříhaná, tak teta pustila svého setra Tondu, který mě okamžitě šel zachraňovat. Potom ho zavřely do vedlejšího pokoje a začalo to znovu, ale přišla jsem na prima způsob jak jim občas zdrhnout. Teta má dlouhatánskou chodbu a tou jsem prohnala paničku alespoň desetkrát, hrála jsem s ní oblíbenou hru „chyť si svého setra“. Když mě dohnala, byla jsem ochotná jít s ní zpátky na stříhání. A potom když mi chtěla Alča zpívat, to už jsem ani nemukala a držela, abych to měla co nejdříve za sebou a nemusela ten příšerný zpěv poslouchat.
No co Vám mám štěkat, jsem krásně ostříhaná setří slečna, a dost jsem se divila když teta řekla ať přijdeme zase. Bála jsem se, že po tom mém vystoupení mně už nebude chtít vidět. Takže teto Haničko, moc díky, příště už možná budu hodnější. Nechám se pořádně vyfotit, abych mohla poslat fotky, opravdu mi to moc sluší!
Zdraví Vás Fíbinka
Pátek, 19. duben 2024